Klíšťatovití

Klíšťata, která se vyskytují v České republice, patří do čeledi klíšťatovitých (Ixodidae). Tato čeleď roztočů patří do řádu klíšťatovců (Ixodida) a třídy pavoukovců (Arachnida). Celkem zahrnuje přes 800 druhů z 17 rodů cizopasníků známých běžně jako klíšťata. Největší druhy dosahují úctyhodné délky až 3 cm. Některé druhy přenášejí patogeny vážných onemocnění. V ČR žije více než 10 druhů klíšťat, přičemž pro člověka jsou z hlediska přenosu infekcí nebezpečné tři druhy. Nejrozšířenější druh a nejvíce nákaz přenáší klíště obecné (Ixodes ricinus). Zejména na Moravě se lze setkat i s dalšími dvěma pro člověka potenciálně nebezpečnými druhy - piják lužní (Dermacentor reticulatus) a klíšť lužní (Haemaphysalis concinna). V posledních letech byly na území ČR zavlečeny nové exotické druhy, například klíšťata rodu Hyalomma, jež po nasátí dosahují až 3 cm a mohou přenášet i krymsko-konžskou hemoragickou horečku. Většina zástupců je nutně parazitická, to znamená, že se umí vyživovat pouze cizopasně. Až na výjimky sají všechna vývojová stadia krev na savcích, ptácích nebo plazech. Sání trvá obvykle až několik dní. Klíšťata nejčastěji žijí na vegetaci nebo v norách a hnízdech hostitelů.

Evoluce klíšťat

Čeleď klíšťatovití se objevuje již v průběhu druhohor, přinejmenším před 100 miliony let, tedy v počátku svrchní křídy. Velmi dobře zachovalé druhy známe například z barmského jantaru, třeba Deinocroton draculi, pojmenovaný příznačně po nejslavnějším upírovi na světě. Obsah krve u toho nálezu osmkrát převyšoval tělesný objem klíštěte. Prehistorické druhy klíšťat se pravděpodobně živily krví tehdejších opeřených dinosaurů a dalších teplokrevných obratlovců, podobně jako jejich současní příbuzní. To dokazuje, že klíšťata jsou velice úspěšnou vývojovou skupinou, která i po vymírání na konci křídy před 66 miliony let pokračovala ve zdárné evoluci až do současnosti. Pro porovnání - první uznávaný předek člověka (Ardipithecus ramidus) žil před pouhými 4,5 milionu let. Takže klíště je tu výrazně déle než my, lidé.

Stavba těla

Tělo klíštěte je složeno z hlavové části a trupu. Hlavovou část tvoří především dopředu směřující hypostom (hlavní součást ústního ústrojí), chelicery (klepítka, tj. první pár končetin) a pedipalpy (makadla). Hlava je dobře rozpoznatelná, zatímco hypostom, zvaný též chobotek u samečků skoro není vidět. Chobotek je pokrytý mnoha nazpět směřujícími háčky. Klíště pomocí makadel najde vhodné místo na přisátí, chelicery se přichytí a nařízne kůži a poté hypostomem pronikne do vzniklé ranky a zachytí se v kůži hostitele zpětnými háčky. Sliny vylučované klíštětem poté vytvoří cementovou vrstvu v okolí přisátí a klíště tak po několika hodinách době sání tak ještě lépe drží na hostiteli a může nerušeně sát až několik dní. Průsvitná larva má tři páry nohou. Postupně se z ní vyvíjí nymfa se čtyřmi páry nohou a později dospělý jedinec. Podobně jako ostatní roztoči mají i klíšťata odlišená pohlaví. Vlastní tělo klíštěte je na horní části kryto chitinovým hřbetním štítkem. U samečků pokrývá celé tělo, u samiček a nedospělých jedinců pouze jeho část, a díky tomu se mohou tyto stádia nasát krve hostitele a zvětšit svůj objem. Dýchací otvory ústí až za posledním, tj. čtvrtým párem nohou. Na konci každé nohy jsou háčky a příchytky, které umožní klíštěti udržet se na těle hostitele. Na koncích předních nohou je umístěn smyslový Hallerův orgán - což je nepatrná jamka, v níž má klíště uloženy receptory vlhkosti, tepla a látek vylučovaných živočichy (kyseliny mléčné, amoniaku či oxidu uhličitého při výdechu). Právě tímto orgánem klíště vnímá přítomnost hostitele již z větší dálky. Převážná většina klíšťat je v podstatě nevidomých a nedokáží rozpoznat ani siluetu své oběti.

Životní cyklus klíštěte

Celý cyklus klíštěte od vajíčka přes larvu a nymfu až k dospělci trvá 1–7 let (v ČR nejčastěji 2–3 roky). Jedna samička vyprodukuje 1 000–18 000 vajíček. Jakmile se larva vylíhne z vajíčka, ihned hledá hostitele a na něm saje krev 1 až 3 dny. Následně z hostitele odpadne a tím začíná proces metamorfózy v nymfu. Larva klíštěte obecného je podobná dospělému jedinci, je ovšem výrazně menší. Měří asi 0,8 mm a má jen tři páry nohou. Až na výjimky není nositelem infekce, může však nasát infikovanou krev. Nymfa má oproti larvě čtyři páry nohou a je dlouhá 1,2–1,5 mm. Vyhledá hostitele, nasaje krev a odpadne na půdní substrát nebo na srst zvířete. A pozor, nymfa už může přenášet infekci. Dospělec má podobně jako nymfa 4 páry nohou. Samice je větší (od 3,5 do 4,5 mm) a má hnědo-červený řasený zadeček. Samci jsou menší (cca 2,2 až 2,5 mm) a jsou celí černí. Úkolem samice je plně se nasát a spářit se, aby mohla naklást vajíčka. Nasát se dokáže až desetinásobek své váhy, což jí umožňuje její vrásčitá kůže zadečku. Po nasátí dokáže zvětšit svůj objem až 300krát. Sání krve trvá 7 až 14 dní, poté samička klíštěte odpadne na zem, kde snáší vajíčka. Samec krev nesaje, přesto ho na hostiteli můžeme najít. Hledá zde totiž samičku, se kterou se spáří (pomocí hypostomu ji předá pohlavní buňky) a pak záhy umírá. Každé životní stadium (larva, nymfa, dospělec) saje na různém spektru hostitelů. Samostatnou kapitolou je náročný proces trávení krve. U dospělé samičky tvoří střevo až 80 % jejího těla. Zajímavostí také je, že v laboratorních podmínkách dokázalo klíště přežít bez potravy až 10 let, v přírodě běžně až dva roky.

Podmínky ovlivňující aktivitu

Na většině území ČR jsou klíšťata aktivní v období od března do října. Záleží na okolní teplotě a vlhkosti. Vyhovuje jim teplotní rozmezí mezi 15-30 °C s častými srážkami. Při nižší teplotě se jejich aktivita snižuje, přičemž přibližně od 3 °C níže ustává. Při denní teplotě 10 °C trvá přeměna larvy cca 250 dní, zatímco pokud je 25 °C, trvá pouhý měsíc. Pokud se však teplota přehoupne přes 30 °C, vyžadují klíšťata k jejich aktivitě velmi vysokou vlhkost. V případě, že je spíše sušší období, jejich aktivita silně klesá. Sucho opravdu nesnášejí. Nejlépe se jim daří při vlhkosti vzduchu 80 % a vyšší. Jakmile vlhkost klesne, zalézá klíště zpátky do vrchní vrstvy půdy. Při mírné zimě přežívá více klíšťat ve srovnání s tuhou zimou. A pak také záleží na tom, jestli mají dost hostitelů a vhodný druh vegetace.

Výskyt klíšťat v přírodě

Klíště obecné žije na většině území ČR, a to od nížin až do hor. Klíště můžete chytit i v Krkonoších v nadmořské výšce nad 1300 m. V přírodě se vyskytuje v ohniscích - podle toho, kde má příhodné mikroklimatické podmínky a vhodné hostitele. Ideální jsou pro rozvolněné lesy a okraje porostů, které se střídají s loukami, remízkami a křovinami s dostatkem spárkaté zvěře (zejména jelenovitých). Jelenovití, stejně jako hlodavci, totiž zpravidla obývají okraje lesů (ekotony) s bohatým bylinným patrem a hojnými keři či mlázím. Platí, že čím pestřejší krajina, tím víc klíšťat v ní zpravidla žije. Obecně také platí, že klíšťata vyhledávají vlhčí stanoviště, například podél vodních toků. A pozor! Klíšťata na nás číhají nejen v lesích a na loukách, ale i v parcích a zahradách.

Klíště obecné

Klíště obecné (Ixodes ricinus) je nejrozšířenějším zástupcem čeledi klíšťatovitých (Ixodidae) v Evropě i v České republice. Můžeme se s ním setkat od nížin až po hory. V lese se na jednom hektaru vyskytuje až 12 tisíc klíšťat. Živí se sáním krve na savcích, plazech nebo ptácích s typickým tříhostitelským cyklem. Jeho životní cyklus zahrnuje 4 vývojová stádia: vajíčko, larvu, nymfu a dospělce. Nymfy měří 1,2 až 1,5 mm. Velikost samiček se pohybuje od 3,5 do 4,5 mm (po nasátí i více než 1 cm), samečci měří 2,2-2,5 mm. Dospělá nasátá samička po oplodnění klade snůšku od několika set až tři tisíce vajíček do svrchní vrstvy půdy (hrabanky) a pak umírá. Po splynutí samčích a samičích buněk se z oplozených vajíček líhnou larvy, které za příznivých klimatických podmínek opakovaně vylézají na povrch půdy či na nízkou vegetaci a číhají na procházející hostitele, nejčastěji drobné obratlovce. Tělo klíštěte je složeno z hlavové části a vlastního těla, které je kryto chitinovým štítkem. Dospělci a nymfy mají čtyři páry končetin, zatímco larvy pouze tři. Larva, nymfa a dospělec sají na širokém spektru hostitelů. Samečci krev nesají. Kopulace mezi samečkem a samičkou nejčastěji probíhá na těle hostitele. Klíšťata přenášejí řadu infekčních chorob. Mezi nejfrekventovanější patří lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida a anaplazmóza.

Piják lužní

Piják lužní (Dermacentor reticulatus) je roztoč z čeledi klíšťatovitých. Najdeme ho především ve vlhčích a teplejších oblastech, zejména na jižní Moravě na okrajích lužních lesů. Od klíštěte obecného se odlišuje tím, že má na stranách štítku oči. Velikost samičky je od 3,8 do 4,2 mm, ale když se pořádně napije krve, zvětší se až na 10 mm. Sameček je dlouhý 4,2-4,8 mm. Životní cyklus zahrnuje vajíčko, šestinohou larvu, dva stupně osminohých nymf a dospělce. Oplodněná dospělá samička po maximálním nasátí na hostiteli, které trvá 9-15 dnů, odpadne a snese jedinou obrovskou snůšku čítající 3000 až 5000 vajíček. Po nakladení vajíček umírá. Samci se na hostiteli vyskytují jen proto, aby se setkali se samičkou. Pijáci jsou aktivní především v průběhu března a dubna, druhá vlna aktivity následuje koncem léta a začátkem podzimu. Na hostitele čekají většinou na vegetaci. Na zvířata a na člověka přenášejí mnoha patogenů závažných onemocnění, jako je tularémie, omská hemoragická horečka a babezióza psů. Zatímco klíště obecné je hrozbou pro člověka zejména kvůli přenosu klíšťové encefalitidy a borreliózy, piják lužní je pro změnu hlavně postrachem psů.
Dermacentor reticulatus nasátá samice

Klíšť lužní

Klíšť lužní (Haemaphysalis concinna) patří mezi další roztoče, nebezpečné pro člověka. Řadí se do čeledi klíšťatovitých, tak jako klíště obecné a piják lužní. V České republice se klíšť lužní vyskytuje relativně vzácně. Najdeme ho především na jihu Moravy, a to hlavně v oblasti vlhkých nížinných lužních lesů a v břehových porostech. Délka těla samic je 3,5-5 mm, u nasátých až 10 mm. Samečci mají velikost okolo 3 mm. Tělo je jako u všech klíšťatovitých oválné a výrazně zploštělé, avšak tento druh nemá vyvinuté oči. Zbarvení je obvykle tmavě hnědé s tmavou kresbou, dobře patrnou zvláště u samečků. Za příznivých okolností se klíšť vyvíjí jeden až dva roky. Typickými hostiteli jsou stejně jako u ostatních zmiňovaných druhů hlodavci a jiní drobní obratlovci. Je přenašečem řady patogenů - můžeme od něj chytit třeba tularémii, sibiřský tyfus, klíšťovou meningoencefalitidu a klíšťovou encefalitidu.

Létající klíště

„Létající klíště“ neboli kloš jelení (Lipoptena cervi) se i přes nápadnou podobnost mezi klíšťatovité neřadí. Je to druh dvoukřídlého hmyzu z čeledi klošovitých (Hippoboscidae). Tento parazit dosahuje délky 4,5–5 mm a živí se krví ptáků, savců a výjimečně i člověka. Tělo kloše je ochlupené a pružné. Silné nohy směřující do stran jsou opatřeny drápky, které usnadňují pohyb v srsti hostitele. Mladý kloš má také křídla, které používá k tomu, aby nalétl na hostitele. Jakmile se kloš na hostiteli usadí, křídla volně odpadnou. Kloš jelení se dokáže pevně držet na kůži nebo v srsti, takže se ho jen tak snadno nezbavíte. Samička uvolní vždy jen jedno vajíčko, ze kterého se líhne larva. Jedinec se následně kuklí. Vývoj trvá tři až šest týdnů, záleží však na okolní teplotě. Dospělci se líhnou zejména od začátku září do začátku prosince. Hned po vylíhnutí hledá dospělý okřídlený jedinec hostitele. Z pohledu člověka se jedná o nepříjemného parazita, který vás bude obtěžovat především v lese na podzim. Zdravý člověk odnese bodnutí klošem jen svědivým pupínkem, zato u lidí se sníženou imunitou může dojít k infekci bakterií Bartonella, která způsobuje nepříjemný zánět kůže trvající i několik týdnů. Oproti klíštěti kloš nepřenáší ani klíšťovou encefalitidu, ani borreliózu.

Promořenost klíšťat

Promořenost klíšťat v souvislosti s globálním oteplováním stoupá. Klíště může navíc přenášet i víc nemocí naráz. Pokud je člověk nakažen více nemocemi najednou, probíhá akutní fáze onemocnění intenzivněji včetně více nespecifických příznaků, které diagnózu znesnadňují. Tím se může prodloužit i doba léčby a rekonvalescence. Často se souběh onemocnění objeví až poté, co pacient nereaguje na léčbu původně diagnostikované choroby a je zřejmé, že příznaky jsou způsobeny jiným patogenem. Promořenost klíšťat borreliózou je relativně vysoká a v některých lokalitách v ohniscích může dosahovat 30–50 %. Z výzkumů klíšťat v pražských parcích vyplývá, že v letech 2014 až 2022 přenášelo v ČR některý z patogenů způsobující závažná onemocnění až 37 % klíšťat. Klíšťata pozitivní na borrelie byla ve 3 % případů infikována současně některým z dalších závažných patogenů, zejména anaplasmou a virem klíšťové encefalitidy. Obecně však třeba v případě lymeské borreliózy platí, že klíště musí být k lidské kůži přisáto nejméně 24 hodin, než přenese jejího bakteriálního původce.

Klíšťová encefalitida

Jedná se o závažné onemocnění vyvolané viry rodu Flavivirus. Tyto viry se rozmnožují v těle hostitele, kolují jeho krevním řečištěm a prostřednictvím přenašeče přecházejí na nového hostitele. Přenašečem viru jsou v případě klíšťové encefalitidy klíšťata. Koloběh viru je v přírodě dán vzájemným vztahem mezi klíštětem a hostitelem, virem a hostitelem, virem a klíštětem. Závažnost průběhu onemocnění klíšťovou encefalitidou může být ovlivněna řadou faktorů – kmenem viru klíšťové encefalitidy, množstvím virů, které stihlo během sání klíštěte do vašeho těla proniknout, také závisí na tom jakou máte imunitu, jak jste staří a může záležet i na pohlaví a genetický dispozicích. Nemoc probíhá od formy s lehkými příznaky až vážné onemocnění. Onemocnění mívá dvoufázový průběh, po inkubační době 7 až 14 dnů (ale i měsíc) dojde k rozvoji první fáze onemocnění, ve kterém příznaky připomínají lehkou chřipku. Po několika dnech obtíže odezní. Poté zpravidla následuje období 1 až 2 týdnů bez příznaků. U některých pacientů může nemoc touto fází skončit a dojít k úplnému uzdravení. Druhá fáze choroby s postižením centrální nervové soustavy se projevuje krutými bolestmi hlavy provázenými horečkou. Příznakem poškození nervového systému je ztuhnutí svalů na šíji a další příznaky. Tento akutní stav trvá 2 až 3 týdny. Poté obvykle dojde k postupnému zlepšování stavu. Starší lidé snášejí onemocnění obvykle hůře a častěji trpí trvalými následky. Proti této nemoci je dostupné očkování. Pokud to zobecníme, bakteriální onemocnění se z klíštěte přenáší až po delší době sání, zatímco klíšťovou encefalitidou se můžeme nakazit během prvních pár hodin po přisátí klíštěte.

Lymeská borrelióza

Lymeská borrelióza je onemocnění způsobené bakterií spirochétou Borrelia burgdorferi a přenášejí ji infikovaná klíšťata. Přirozenou zásobárnou borrelií v přírodě jsou divoce žijící obratlovci, zejména hlodavci, ptáci a plazi. Klíště je sice spirochétami nakazí, ale onemocnění se u nich neprojeví. To napomáhá k udržení a šíření nákazy mezi dalšími hostiteli. Onemocnění lymeskou borreliózou se vyznačuje řadou příznaků. Postihuje různé orgány, kůži, klouby, svaly a také centrální a periferní nervový systém. Nejznámější a nejčastějším příznakem je červená skvrna s centrálním vyblednutím, nemusí se však vždy objevit. Zároveň může během onemocnění docházet u nakaženého k vymizení příznaků (vyblednutí červené skvrny), aby se po nějakém čase vrátily stejné či jiné např. neurologické příznaky, onemocnění pak může trvat i několik měsíců. Lymeská borelióza se léčí antibiotiky. Po přisátí infikuje klíště člověka spirochétou způsobující borreliózu ve většině případů v rozmezí 36 až 48 hodin, proto je důležité klíště co nejdříve odstranit.

Anaplazmóza

Granulocytární anaplazmózu způsobují intracelulární bakterie Anaplasma phagocytophilum, které infikují bílé krvinky hostitele a vyvolávají závažné onemocnění. Projevuje se po inkubační době 1 až 2 týdnů nespecifickými projevy, jako je horečka, zimnice, bolest hlavy a svalů, nevolnost, zvracení, průjmy, zvětšení uzlin, jater i sleziny a vzácněji i vyrážka na kůži. Anaplasmóza naní smrtelné onemocnění, ale infekce může vyústit až v multiorgánové selhání. Je to onemocnění především akutní. Závažný průběh má u pacientů s jinými nemocemi. Pokud se včas neléčí, může ohrožovat život pacienta komplikacemi, jako krvácením do některých orgánů v důsledku nedostatku krevních destiček. Onemocnění se léčí antibiotiky.

Babezióza

Toto onemocnění je způsobené prvoky rodu Babesia, kteří napadají červené krvinky hostitele. Jedná se o onemocnění především u skotu, psů, koní, ale i lidí. V Evropě je nejvíce rozšířena Babesia divergens a toto onemocnění často doprovází lymeská borrelióza (až ve 25 % případů). Životní cyklus babesií zahrnuje dva hostitele - klíště a hlodavce, popřípadě i člověka. Klíště nejdříve saje na obratlovci, například na myši, a během sání do jejích červených krvinek pronikají prvoci. Ti se v nich nepohlavně rozmnožují a následně diferencují v samčí a samičí gamety. Tyto gamety jsou při dalším sání na infikované myši zaneseny do těla klíštěte. Dojde k jejich spojení a vstupu do slinných žláz klíštěte, kde produkují další vývojové infekční fáze prvoků. Člověk se může nakazit stejně jako myš, ovšem u člověka životní cyklus parazita nepokračuje. Babezióza se projevuje nespecifickými chřipkovými příznaky, mezi něž patří horečka, únava, zimnice, pocení a bolest hlavy. Postihuje obvykle pacienty se sníženou imunitou. Onemocnění se léčí antibiotiky.

Bartonelóza

Bartonelózu způsobují bakterie rodu Bartonella, jejichž přirozenou zásobárnou jsou domácí zvířata, a to zejména kočky. Zdrojem přenosu bakterií na hostitele je trus blechy kočičí. Tyto bakterie se množí v zažívacím traktu kočičích blech a přežívají po několik dní v bleším trusu. Zablešené zvíře si během péče o srst infikuje drápy, a jakmile někoho škrábne, infikuje ho. V posledních letech je stále častěji jako přenašeč uváděno i klíště obecné. Bakterie se dostávají do těla hostitele ze slinných žláz klíštěte při sání na hostiteli. V místě, kde se vám přisaje klíště nebo vás škrábne infikovaná kočka, vzniká za 5 až 10 dní charakteristický tmavý příškvar podobný tmavšímu strupu. Zduří nejbližší lymfatické uzliny, což může přetrvávat od jednoho týdne do dvou měsíců. Mezi další projevy onemocnění patří horečka, bolesti hlavy, slabost, závratě, malátnost, únava, bolesti svalů, kloubů či očí. U jedinců s narušenou imunitou hrozí závažnější průběh i postižení celého organismu. Onemocnění se léčí antibiotiky.

Rickettsióza

Jedná se onemocnění způsobené skupinou intracelulárních bakterií. Přenášejí je klíšťata a způsobují skvrnité horečky. Rickettsie přenášené prostřednictvím blech a vší vyvolávají skvrnitý tyfus. Průběh a závažnost choroby se liší podle konkrétního typu. V místě, kde se klíště přisaje, vzniká vřídek, postupně se utvoří strup a může se přidat vyrážka, provázená krvácením. Nemoc se projevuje typicky horečkou a chřipkovými příznaky. Komplikace mohou být vážné. Při poklesu krevního tlaku dochází k oběhovému selhání, při zánětu mozku nastávají poruchy vědomí, zánět plic zase může působit dechové potíže. Onemocnění se léčí antibiotiky.

Tularémie

Tularémie je závažné onemocnění způsobené bakteriemi Francisella tularensis. Hostitelem těchto bakterií jsou divoce žijící zvířata, zejména zajíci, králíci a hlodavci, kteří však v případě akutní nákazy rychle hynou. Hostitelem těchto bakterií se může stát i člověk – tularémií se snadno nakazíte kontaktem s infikovanou zvěří nebo vdechnutím kontaminovaných aerosolů, ale lze se také nakazit z kontaminované vody nebo od infikovaného klíštěte. Bakterie vyvolávající tularémii jsou vysoce infekční, do hostitele mohou pronikat skrze ústa, kůži, plíce a oči. Infekce způsobené klíšťaty nejčastěji doprovází horečka, zimnice, malátnost, únava a zvětšení uzlin. Onemocnění se léčí antibiotiky.

Onemocnění zvířat

Klíšťata představují riziko nejen pro člověka, ale také pro domácí mazlíčky, protože i na ně přenášejí různé viry, bakterie, prvoky a hlístice. Nejzávažnější infekce, přenášené klíšťaty na člověka, byly identifikovány také u psů, některé z nich pak i u koček, koní, skotu či koz. Klíšťata napadají psy a kočky především během procházek volnou přírodou. Nejvýznamnější onemocnění, která mohou klíšťata na domácí zvířata přenést, jsou lymeská borrelióza, babezióza, anaplazmóza a klíšťová encefalitida. Zásadní roli při přenosu infekcí z klíštěte na zvíře hraje i doba přisátí. Platí pro ně stejná pravidla jako u lidí, takže po příchodu zvenku svého psa, kočku apod. řádně prohlédněte a klíšťata hned správně odstraňte. Nezapomeňte pak své mazlíčky chránit obojkem, který odpuzuje parazity.

Mýtus 1: Klíště správně odstraníme krouživým pohybem a za použití oleje

Fakta: Pro odstranění v žádném případě nepoužívejte olej ani krém. Klíště tím jen přidusíte a podráždíte a začne více slinit a do rány pak rychleji proniká infekce. Radil vám někdo techniku kroucení klíštětem proti nebo po směru hodinových ručiček? Ani jedno není správně. Při krouživém pohybu dojde pouze k odtržení části klíštěte. Druhá část zůstane v kůži a může způsobit zánět. Správný je postup je takový, že místo přisátí nejprve dezinfikujete, klíště opatrně uchopíte pomocí navlhčené látky nebo pinzety a kývavými pohyby ze strany na stranu ho odstraníte. Po vyjmutí klíštěte místo znovu dezinfikujte. Nejdůležitější je klíště vytáhnout včas!

Mýtus 2: Klíště zabijeme nejlépe rozmáčknutím

Fakta: Vyndané klíště nikdy nemačkejte. Chovejte se tak, jako by každé klíště bylo nakažené a mohlo vás ohrozit. Takto ke klíštěti přistupujte i tehdy, když ho odstraňujte ze srsti zvířete, a raději používejte gumové rukavice. Buďte opatrní, ať si při likvidaci klíštěte nepotřísníte ruce nebo předměty v okolí. V žádném případě se klíště nesnažte mechanicky rozdrtit. Ideální je zabalit ho do ubrousku nebo kousku papíru a na nehořlavém podkladu bezpečně zapálit nebo spláchnout do záchodu.

Mýtus 3: Klíště můžu chytit jen v lese

Fakta: Je pravda, že v lese na vás klíšťat čeká nejvíce, zejména na okraji lesních porostů v nižších a středních polohách. Druhové složení lesa nehraje až tak významnou roli. Klíště však můžete chytit i na zahradě! Když se klíšťata v některém roce přemnoží, mohou být na zahradě v trávě, na květinových záhonech, v keřích, zkrátka všude. Hlavně v posledních letech najdeme spoustu klíšťat v městských parcích kvůli vysoké frekvenci pohybu lidí a domácích mazlíčků. Navíc se tu vyskytují uzavřené populace klíšťat, které jsou mnohdy víc promořené různými onemocněními oproti populacím klíšťat žijících v lese.

Mýtus 4: Klíšťata létají či mohou skočit ze stromu

Fakta: Klíšťata patří mezi roztoče a nikoliv mezi hmyz, tudíž rozhodně nelétají. Nemohou na vás spadnout ani skočit ze stromu. Kdepak. Klíšťata sedí na stéblech trávy a listech bylin a trpělivě číhají dole v podrostu na svoji teplokrevnou oběť - člověka nebo zvíře, až se k nim přiblíží.

Mýtus 5: Klíště mohu chytit pouze v létě

Fakta: Ano, největší výskyt klíšťat a počet nákaz evidujeme na přelomu jara a léta, ale dospělá klíšťata mohou být aktivní již při teplotách přesahujících 4 °C. Nymfy dokonce už při teplotách okolo 1,5 °C. Protože jsou v posledních letech v důsledku probíhající klimatické změny zimy mírnější a průměrné teploty během roku stoupají, prodlužuje se i sezona klíšťat, a to od brzkého jara až do pozdního podzimu. Není výjimkou, že lidé najdou na sobě či na svém mazlíčkovi klíště i v průběhu zimy.

Mýtus 6: Nic mi nehrozí, když se po odstranění klíštěte na kůži nevytvořila žádná skvrna

Fakta: Zčervenáním pokožky a vytvořením typické skvrny po přisátí klíštěte se v polovině případů projevuje lymeská borrelióza, kterou vás klíště může nakazit. Virová klíšťová encefalitida se však projevuje příznaky velmi podobnými klasické chřipce, a to až několik týdnů poté, co jste klíště odstranili. Zarudlá skvrna na kůži tedy není vždy jednoznačným indikátorem onemocnění. Proto je při projevech nevolnosti, únavy, bolestech kloubů atd. důležité navštívit lékaře a upozornit ho, že jste v nedávné době měli přisáté klíště. V laboratoři vám provedou rozbor krve a podle něj lékař nasadí správnou léčbu, která pomůže předejít závažným následkům onemocnění.

Mýtus 6: Při použití repelentu a správného oblečení žádné klíště nechytnu

Fakta: Repelent s účinnými látky, zvláště pak s DEET a IR3535 (viz. kapitola Prevence) představuje určitou míru ochrany proti klíšťatům a ostatnímu nepříjemnému hmyzu, ale bohužel na něj nelze plně spoléhat. Repelent se musí velmi pečlivě nanést po celém povrchu těla zvláště na nohy. Ale ani tak není ochrana stoprocentní, protože účinná látka časem vyprchá. Proto je důležité aplikaci v doporučených intervalech opakovat. Klíště nemá vyvinutý zrak, tudíž barva vašeho zvoleného oblečení nijak nevnímá. Na druhou stranu má světlá látka tu výhodu, že na ní klíště snáze zahlédnete a můžete ho hned odstranit ještě před přisátím. Dále je také vhodné volit hladký materiál, po kterém se klíšťata hůře pohybují. Repelentní náramky, jež jsou často prezentovány jako vynikající ochrana, nejsou pro děti a dospělé účinné!

Výběr míst pro pobyt v přírodě

Riziko napadení klíštětem lze snížit hned několika způsoby. Je všeobecně známo, že se klíšťata nejvíce vyskytují v lesním prostředí – v okolí lesních cest, při kraji lesa a na mýtinách. První doporučení tedy zní, se těmto lokalitám jednoduše vyhnout, omezit zde trávený čas a v tomto rizikovém prostředí si nesedat ani nelehat. Na druhou stranu jsou klíšťata náchylná vůči vysýchání, a proto je v takovém množství nenajdeme na slunných místech, která se nám lidem naopak líbí. Větší počty klíšťat se nacházejí v zamokřených lokalitách a podél vodních toků, takže pokud chceme riziko snížit, primárně se vyhýbáme těmto místům. Také platí pravidlo, že s narůstající nadmořskou výškou se snižuje riziko přichycení klíštěte s ohledem na jejich klesající početnost. Nicméně mějte nepaměti, že i ve vrcholových partiích Krkonoš či Šumavy je možné klíště ve výjimečných případech „chytit“. V neposlední řadě je prokázáno, že se zvýšená početnost klíšťat nachází v hustě obydlených a frekventovaných oblastech (např. městské lesoparky), naopak velké komplexy lesa tyto krevsající členovce tolik nelákají.

Ochrana před klíšťaty

Většina z nás však chce do přírody vyrazit i přes toto riziko nákazy klíšťaty přenosných nemocí. Pokud chceme riziko co nejvíce minimalizovat, můžeme se bránit známými opatřeními. Prvním a základním preventivním opatřením je výběr vhodné obuvi a vhodného oblečení. Riziko můžeme snížit použitím pevné boty, dlouhých kalhot s gumou přes kotníkovou obuv nebo nohavice zasunuté v ponožkách. Klíšťata jsou špatně viditelná, ale na světlém oblečení je spatříte snáz. Oblečení je vhodné zastrčit tak, abychom klíšťatům neusnadňovali přístup k holé kůži, kde se mohou ihned přisát. Efektivním preventivním opatřením je pak používání repelentních přípravků. Mezi účinné, dostupné a prověřené syntetické repelenty patří repelenty s účinnou látkou DEET, IR3535, či picaridin. Pouze tyto ověřené repelenty jsou vhodné pro častý a dlouhodobý pobyt v přírodě. Mezi preventivní opatření patří zároveň i důkladná prohlídka po návratu z přírody, a to zejména na místech, na kterých se klíšťata nejvíce vyskytují.

Očkování

Očkování představuje jeden z hlavních pilířů prevence. Dostupné je však pouze očkování proti klíšťové encefalitidě, které poskytuje velmi účinnou ochranu proti této nemoci. Základní očkování se skládá ze tří injekčně podávaných dávek. Ochrana proti onemocnění se začíná projevovat již asi za 14 dní po druhé dávce. V současné době však není možné se nechat očkovat proti dalším nemocem, jako je například borrelióza, která je u nás nejčastější infekcí přenášenou klíšťaty. I proto je tak důležité zaměřit se na jiná preventivní opatření, která minimalizují riziko napadení člověka klíštětem.

Prevence u domácích mazlíčků

K přenosu klíšťat na člověka dochází velmi často přes domácí mazlíčky. Riziko hrozí především v případě psů, kteří se často pohybují v místech pro klíšťata atraktivních. Ochrana mazlíčků je relativně jednoduchá. Stačí použít antiparazitní sprej nebo antiparazitní obojek, který účinkuje nejenom proti klíšťatům, ale také proti dalším parazitům. Výhodou obojku je jeho dlouhodobá účinnost trvající několik měsíců. Ty nejlepší, ovšem také často nejdražší obojky účinkují proti klíšťatům celou sezónu. Na zahradě je možné omezit výskyt klíšťat tím, že budete udržovat nízký trávník a keře ostříhané u země. Klíšťata se těmto sušším místům vyhýbají, což snižuje riziko napadení nejenom mazlíčků, ale také vás a vašich ratolestí.

Pokud se vám nepodařilo preventivními opatřeními zabránit přisátí klíštěte, měla by co nejrychleji následovat fáze jeho odstranění. Vědecké studie potvrdily, že během prvních 24 hodin po přisátí klíštěte je riziko nakažení borreliózou poměrně nízké. Toto riziko naopak stoupá s prodlužující se dobou sání. Včasné odstranění klíštěte proto hraje velmi podstatnou roli.

Kontrola celého těla po návratu z přírody

Nesmíte zapomínat na důkladnou kontrolu celého těla po návratu z přírody, ať už jste byli v lese, anebo na procházce po stezkách v městském lesoparku. Při prohlídce nezapomeňte na oblíbená místa, kam se klíšťata rádi přichytí, jako jsou třísla, podkolenní jamka, podpaždí apod., a u dětí třeba i ve vlasech. Přisátá klíšťata odstraňte. Kontrolu nejlépe zopakujte i druhý den ráno, protože klíště může putovat po těle několik hodit, či se schovat v oblečení a přisát se později. Oblečení, které jste měli v přírodě, prohlédněte, vyklepejte, nejlépe však vyperte.

Odstranění klíštěte

V případě odstraňování přisátého klíštěte je potřeba postupovat velmi obezřetně. Místo, na kterém je klíště přisáté, nejprve důkladně dezinfikujeme. Poté klíště odstraníme opatrnými kývavými pohyby pinzetou. Pro odstranění je možné také použít běžně dostupné pomůcky, jako je například umělohmotná karta se zářezy, jimiž klíště odstraníme, aniž bychom ho rozmáčkli. Jakmile je klíště z kůže venku, postižené místo je vhodné opět dezinfikovat. V průběhu celé manipulace s klíštětem doporučují odborníci použít jednorázové rukavice, aby se zamezilo nežádoucímu kontaktu s potenciálně infekčním klíštětem. Naopak mezi nevhodné techniky odstranění klíštěte patří často používané zakápnutí klíštěte olejem nebo mastičkou. Klíště se přidusí, zvýší produkci slinných žláz, a tím roste riziko, že na nás přenese infekci.

Likvidace

Pozor! I vytažené klíště může ve výjimečných případech přenášet infekci nebezpečných nemocí. Proto rozhodně není vhodné klíště rozmačkávat prsty nebo nehty. Přímý kontakt s ním omezíme jen na nutné minimum při vytažení. Jak se tedy vytaženého klíštěte zbavit? Bezpečné je zabalit klíště do papíru a na nehořlavém povrchu zapálit, aby se infikované části nedostaly ven. Nebo je možné klíště vhodit do toalety a spláchnout. Klíšťata také spolehlivě usmrtí lékařský líh. Podobné zásady platí i při likvidaci klíšťat u našich domácích mazlíčků.

Kontrola místa přichycení

Pokud se vám podaří klíště bezpečně odstranit, problémy ještě nemusí být u konce. I v následujících dnech po vytažení je potřebné být velmi opatrný. Na postiženém místě se může objevit zarudlá pokožka, která svědí a je teplejší než okolí. Průměr zarudnutí může být až 5 centimetrů a přetrvává asi 3 dny, avšak nijak se nezvětšuje. Pokud se zarudnutí znovu objeví v následujících týdnech a postupně se zvětšuje, je bezpodmínečně nutné vyhledat lékařskou pomoc. Tyto příznaky s dalšími projevy, které jsou podobné chřipce (bolení hlavy, teplota), můžou znamenat důvodné podezření na lymeskou borreliózu.