Klíšťata jsou pro většinu z nás “otravným parazitem”, který navíc přenáší nemoci, a bohužel se občas stane, že tohoto cizopasníka nechtěně pohostíme kapkou vlastní krve. Jak to ale udělat, pokud naopak prahneme po co možná největším množství klíšťat, abychom je mohli zkoumat?

Stručně řečeno záleží zejména na biologii daného druhu klíštěte. Některá klíšťata vyhledávají své hostitele aktivně a je tedy možné je lákat na oxid uhličitý nebo jiné atraktanty. Jiné druhy naopak žijí skrytě, těsně svázáni se svými hostiteli. Tato klíšťata jsou buď na hostiteli zrovna přisátá nebo schovaná v jeho hnízdě, či noře. Taková klíšťata žijí i u nás, ale běžný člověk s nimi prakticky nepřijde do styku. Pokud zástupce těchto druhů potřebujeme, musíme je odebrat přímo z odchycených hostitelů nebo z jejich hnízd.

Třetí možnost využívá druh klíštěte, se kterým se v naší přírodě potkáme nejčastěji, klíště obecné. Toto klíště hledá hostitele tak, že vyleze na nízkou vegetaci a na konci stébla či větvičky v typické póze s rozpřaženým prvním párem končetin čeká, až půjde vhodný hostitel okolo a z vegetace ho nabere. Tohoto chování se využívá při sběru klíšťat metodou tak zvaného vlajkování. Tato technika spočívá v tom, že se kusem bílé látky (s hustým delším vlasem, např. technický flanel) nainstalované na tyčce smýká po vrcholcích nízké vegetace. Po několika metrech se „vlajka“ obrátí a nachytaná klíšťata se pinzetou přesunou do zkumavek. Tato metoda má různé modifikace od vlajek o velikosti několika decimetrů čtverečných, které se používají pro členitý terén až po sběr pomocí plachet tažených terénními auty po stepích.

Výhodou této metody je, že kromě zisku cenných vzorků klíšťat, můžeme zároveň stanovit kolik klíšťat je v danou chvíli na dané ploše aktivních – vyjadřuje se jako počet klíšťat na 100 m². Tato čísla můžete najít i v našich výsledcích v sekci „Kde sbíráme – mapa“ a udělat si tak představu o riziku, že se klíštětem na daném místě potkáte. Aktivita klíšťat se velmi dynamicky mění v závislosti řadě faktorů jako je sezóna, aktuální klimatické a mikroklimatické podmínky apod.

Nasbíraná klíšťata (nymfy a dospělci klíštěte obecného) se umisťují do zkumavek spolu se stéblem trávy, které udržuje vhodnou vlhkost uvnitř zkumavky. V tomto stavu lze klíšťata udržet živá i po několik týdnů, ideálně v ledničce.

Nasbíraná klíšťata: dospělé samice (větší klíště zcela vlevo) a nymfální stádia (drobnější klíšťat u pravé strany fotografie) klíštěte obecného ve zkumavkách.

Sběr klíšťat pomocí tzv. „vlajkování“. Klíšťata číhající na vegetaci se zachytí na „vlajku“, ze které jsou následně pinzetou sebrána do zkumavek.